Autor: devene

Rozhodně budete překvapeni, protože stále roste počet lidí, kteří jsou v důchodovém věku, kteří nakupují přes aplikaci nebo webové stránky. Často tímto způsobem nakupují zejména potraviny. Nechávají si je objednávat domů. Něco takového je pro ně mnohem rozumnější, než kdyby museli jezdit do supermarketů.

Mnozí senioři již nemají problémy s moderní technikou. Mají dokonce na spoustě stránkách svůj účet. Stejně tak na stránce, která se zabývá dovozem potravin až ke dveřím. Dokážou si často bez jakýchkoliv problémů objednat jídlo až domů.

Počet nakupujících se oproti minulému roku zdvojnásobil. Loni na portále nakupovalo okolo 700 seniorů. Dnes už je to okolo 1800.

Nákup lze vytvořit přes internet, nebo postačí zavolat asistentce. Nejčastěji se jedná o důchodce, které již nebaví tahat se s taškami z obchodů.

Zvýšený zájem o rozvoz registruje i řetězec Tesco. Sám mluvčí udává, že se kromě seniorů také jedná o lidi, kteří mají problém s pohybovým aparátem a tak nemohou přijít do obchodu a nakoupit si to, co potřebují.

Segment zákazníků, kteří mají nad 65 let, roste. Velmi rychle. Brzy se bude jednat o velmi silnou zákaznickou skupinu.

Největší zájem je o nákupy přes léto, kdy firma často doručuje na chaty nebo zahrádky, které jsou v okolí velkých měst. Hodně se rozvoz potravin projevuje i v zimě, kdy je zhoršené počasí a chřipková epidemie.

S asistentkou lidé při hovoru nerozebírají pouze to, co by chtěli nakoupit, ale také všelijaké recepty nebo to, co by rádi v daný den uvařili.

Senioři si nejvíce objednávají v dopoledních hodinách. Nejčastěji se jedná o potraviny, které jsou základní a také balené vody. Zájem je ale také o dia produkty nebo mléční potraviny. Vynechat nesmíme ani pečivo.

Během letních měsíců je pro registrované důchodce a ZTP doprava zdarma. Cena průměrného nákupu se pohybuje okolo 600 korun.

E-shop Košík.cz můžete využít i vy. Rozhodně vás mile překvapí.

Možná vás překvapí, že je francouzské bydlení hlavně o tvarech, které jsou kypré a to i přesto, že vám v Paříži vše připadá štíhlé a v neposlední řadě také elegantní. Nejde tady ale pouze o tvary, které jsou kypré. Tento styl symbolizuje venkov a také energii velkoměsta. Pokud byste si chtěli zařídit váš byt či dům ve francouzském stylu, pak vám poradíme jak na to a to již o pár řádků níže.

Ne nadarmo se o Francouzích říká, že si umí užívat života naplno a nenechají si ničím narušit klid u jídla, které mnohdy není pouze o jednom chodu. Tuto vlastnost najdete dokonce i v samotném interiéru. Nechybí totiž velká křesla, která jsou zaplněna polštáři. Chybět nesmí ani chundelaté a příjemné deky, nebo stojící lampy.

Ve francouzském stylu si určitě každý všimne propojení moderny se stylem, který je venkovský. Chybí zde například výrazné barvy. Vše je totiž v barvách světlých. Nesmí chybět ale tmavé dřevo. Pokud nemáte rádi velké změny, ale rádi byste váš prostor oživili, pak se toho určitě nebojte. Tento styl je tedy určen právě pro vás. Malé změny je možné docílit i nákupem barevných květin.

Efektivně vypadá zrezivělá židle a to ve světlé místnosti. Určitě byste ale našli i mnohem pohodlnější variantu a mnohem lépe vypadající židli, která bude ve venkovském stylu.

Takovým znakem jsou i proutěné košíky, které jsou úplně všude. Mohou mít různé velikosti. Srolované ručníky, pnoucí květiny či nasbírané dřevo, které jsou v nich umístěny, vytváří pocit pohodlí.

Rozhodně by v takovém interiéru neměla chybět velká a pohodlná křesla, teplé deky, zdobené povlečení a to krajkou, různé typy židlí, které se nachází u jednoho stolu, domácí mýdla, závěsy jako pírko apod.

Nezapomeňte se poté odměnit za vaši snahu dobrým francouzským vínem nebo paštikou, která je ve Francii také velmi oblíbená.

Věříme, že budete s výsledkem naprosto spokojeni i vy.

Možná si ani nedovedete představit, jak moc je pro mileniály dnešní švih důležitý. Jedná se totiž nejen o věc luxusu a elegance, ale také názorů. Obecně platí, že to, co lidé nosí, je charakterizuje. Právě tito lidé si dávají nejvíce záležet na tom, co si kde pořizují. Není se tedy čemu divit, že je módní průmysl bere dost vážně. Tito lidé jsou považováni za tahouny.
O typu těchto lidí se velmi mluví a to nejčastěji v souvislosti s jiným přístupem k životu. Nejen k životu, ale i práci. Jedná se o lidi, kteří chtějí cestovat, bavit se a hlavně dělat takovou práci, která je bude bavit a hlavně naplňovat. Peníze pro ně nehrají důležitou roli. Jsou dravější a sebevědomější. Za prim by se pro ně dala považovat nezávislost. Velkou spoustu času věnují hlavně technologiím nebo gastronomickým trendům. V neposlední řadě se také věnují módě, protože je pro ně velmi důležité to, co nosí.

Právě móda je to, čím vyjadřují sebe a také své postoje. Vytváří si tím místo ve společnosti. Často právě oblečením ukazují to, kým ve skutečnosti jsou. Touží po tom, aby nejen jejich názory ale také vyjádření přátelé pochválili. Umisťují proto své fotografie na sociální sítě a čekají odezvu.
Jestli je něco, co tenhle typ lidí zaujme, pak jsou to věci či události, které jsou společenské a také interaktivní.
Například taková značka Gucci, se může pyšnit tím, že více než polovinu jejich zákazníků tvoří právě ti, kteří se dají označit právě jako mileniálové. Nejvíce jde něco takového poznat na doplňcích. Značkové kabelky jdou neskutečně rychle na odbyt.

Podobně jsou na tom ale i jiné značky, jako je například Louis Vuitton nebo Dolce & Gabbana. Na odbyt jdou také věci jako šátky nebo klobouky.
Mileniálové postupují velmi opatrně při vybírání nových kousků. Pečlivě zváží všechny výhody a nevýhody a teprve poté se pouští do samotné koupě.
Jednoduše řečeno, mladá generace přemýšlí mnohem více nad obsahem svého šatníku než my. V dnešní době je dokonce trendy mít takový šatník, který nepřetéká zbytečnostmi.

Polsko je obrovskou zemí ve střední Evropě, které obývá na 46 milionů a obyvatel. Většina z nich žije namačkaná na jihu při hranicích s Českou republikou a Slovenskem. Už v pradávné historii je sem přitahovala naleziště všemožných surovin. Není tak divu, že Slezsko bylo vůbec nejexponovanější a nejbohatší oblastí království a zůstává jí do dnešních dnů.

Jedním z jeho center je Krakov. Bývalé královské město leží v centru obří konurbace (konurbace = „srůst“ měst svými předměstími). Jedná se tak po Katowické oblasti o nejhustěji osídlenou část státu. Město toho má turistům opravdu hodně co ukázat. Do roku 1609 bylo sídlem polských králů. Ti proto nechali vystavět hradní komplex zvaný Wawel. Vystavěn byl v renesančním slohu. Jeho součástí je i katedrále, která sloužila jako korunovační a to i po přesunutí hlavního města do Varšavy. Ve starém městě naleznete známý Barbakán, což je gotická brána do města, Floriánskou bránu, která je součástí historického opevnění a má výšku 34 metrů. Ve městě je samozřejmě spousta kostelů a chrámů. Mezi ty nejznámější patří skvosty románské architektury kostel sv. Ondřeje a kostelík sv. Vojtěcha (nejstarší ve městě, vystavěn byl na přelomu 10. a 11. století). Známou čtvrtí je Kazimierz. Tady bylo vytvořeno židovské ghetto, odkud putovali Židé do nedaleké Osvětimi.

Osvětimský koncentrační tábor je jen několik desítek kilometrů od města. Jeho návštěva se určitě vyplatí. Změní váš pohled na holocaust. Je to místo, které je zároveň traumatizující a tak trochu podivně povznášející. Pochopení utrpení jeho obětí dokáže člověka nejprve vyděsit, ale vzápětí vrátit do jeho duše mír a klid.
V těsné blízkosti Krakova je pak ještě jeden evropský unikát, jenž je dokonce zařazen na seznam památek UNESCO. Jsou jím solné doly ve Wieliczke. Místní zde těží sůl nepřetržitě od 13. století do dnešních dnů. Hloubka díla je přes 300 metrů a délka chodeb přes 300 km. Pod zemí je zde vybudován zcela nový svět podobný tomu nahoře. Funguje zde díky kabelům telefonní spojení, účinná ventilace, výtahy, vybudováno bylo umělé jezero.

Dominantní částí je však podzemní katedrála, která si rozměry nezadá s vnitřními prostory sv. Víta. Její součástí je do solného kamene tesaný oltář, socha papeže v nadživotní velikosti či desítky obrazů.
Celá tato oblast je tak v Polsku tím nejlepším, co navštívit. A potvrzují to i statistiky. Jezdí sem ročně mnohem více turistů než kupříkladu do hlavního města Varšavy.

Možná že i vy patříte k těm, kteří vzpomínají na devadesátá léta v dobrém. Možná se neubráníte úsměvu, když si vybavíte vzpomínku, na nošení džínových bund, trička s logy nebo tenisky, které bývaly na vysoké platformě.
Pokud ale patříte k těm, kteří nikdy nebyli velkými fanoušky této módy, pak vám asi přišla nepochopitelná. Možná vás překvapí, že všechny symboly devadesátých let přicházejí opět do módy. Je z nich dokonce velký trend.
Pokud se podíváte na sociální sítě celebrit, pak budete mít pocit, že opět ožila devadesátá léta.

Móda se prostě a jednoduše opakuje. Když není inspirace, je potřeba sáhnout do minulosti. Existují ale i takové módní výstřelky, které by nikdy neměly překročit práh nového tisíciletí. Bohužel jim ale návrháři vdechli nový život.
Pamatujete si na doby, kdy byla značka Gucci symbolem pro pásek, který byl nevkusný? Ta doba je naštěstí napořád pryč. Právě Alessandro Michele, obrátil značku Gucci a to o 180 stupňů. Zaměřil pozornost zejména na slavné logo a to dvojitého písmene G.
Znovuobjevení trendu log zasadil úder do módního světa. Počáteční rozpaky se dokonce rozplynuly jako pára nad hrncem.
Prostě a jednoduše, lidé loga milují. Věci, které jsou obrandované připomínají peníze, které za danou věc utratili. Pro ostatní slouží jako vykřičník.
Další firmy toho začaly využívat a opět se dostaly do obliby. Jedná se například o značky jako je Calvin Klein nebo Tommy Hilfiger.
Velkolepý návrat slaví také humpolácké tenisky. Tyto boty byly inspirovány postavičkami, které se objevovaly v prvních videohrách. Jakmile byly opět uvedeny na trh, u mnohých vyvolaly vlnu emocí.

V letošním roce uvedla značka Dior na trh kabelku, zvanou Dior Saddle Bag, která se proslavila v seriálu Sex ve městě. Oproti originálu má nyní různé varianty. Poptávka je po nich velmi vysoká. Ceny těchto modelů se ale pohybují okolo padesáti tisíc korun. Pokud ale zapátráte v secondhandu, možná ulovíte nějaký ten kousek, který bude mnohem levnější.

Schizofrenie je velmi nepříjemné duševní onemocnění, které zasáhne snad všechny složky osobnosti člověka. Propuká bohužel nejčastěji u mladých lidí ve věku do 30 let. Příznaky se dělí na pozitivní (ne snad, že by byly přínosné) a negativní. Pozitivní jsou dobře odhalitelné okolím a je to něco, co má daná osoba navíc ve srovnání s ostatními. Patří sem halucinace, bludy i nestandardní chování. Negativní příznaky označují to, co osobnosti naopak chybí. Může se jednat o absenci emocí, životní motivace, sociálních kontaktů a ochuzené myšlení.

Schizofrenií je více druhů, nejčastější formou je schizofrenie paranoidní. Takto nemocní jsou vystaveni zážitkům typu halucinací, které mohou mít značné množství podob. Jsou to falešné smyslové vjemy a mohou být zrakové, sluchové, dotykové, čichové i chuťové. Člověk není schopen rozpoznat, že se jedná o halucinaci, může být vyděšený, zmatený nebo agresivní. S bludy je to podobné. Postižený člověk je přesvědčen o nevěře partnera, o sledování své osoby, o spiknutí, o kradení svých myšlenek ostatními apod. Začnete-li ho přesvědčovat o tom, že se nejedná o realitu, ale halucinaci či blud, není schopen vám uvěřit, a naopak vás začne též podezírat. Je to jejich realita a většinou se necítí být nemocnými.
Schizofrenii bohužel nelze vyléčit, ale lze pomocí léků upravit stav, aby člověk mohl v nějaké míře v životě fungovat, což je velmi individuální. Používají se zejména antipsychotika, která však mají i některé nepříjemné vedlejší účinky. Vývoj léků značně pokročil, je na výběr z mnoha typů antipsychotik a je třeba zkoušet, která nejlépe pacientovi sedí. Lidé často léky vysazují v domnění, že je nepotřebují a jsou v pořádku, čímž si přivodí obvykle výrazné zhoršení nemoci.

Pro nemocného je velmi důležité podporující prostředí, což není pro rodinu či jiné blízké osoby vůbec jednoduché. Často musí navštěvovat psychiatra či podpůrné skupiny právě rodinní příslušníci, aby dokázali pochopit, co se s nemocným děje a jak společně fungovat a sami se udržet v dobré psychické kondici. Průběh nemoci není u každého stejný, ale je-li člověk se schizofrenií dobře spolupracující a léčen, může žít podobný život jako my ostatní.
 

JUDr. Milada Horáková je žena, která patří do moderní české historie. Většinou si její jméno spojujeme především s monstrprocesem, ve kterém byla nespravedlivě odsouzena k smrti a na základě toho pak byla oběšena. Nebylo jí nic platné, že za její osvobození orodovali u prezidenta Klementa Gottwalda takové osobnosti, jako byl ministerský předseda Winston Churchill nebo vědec Albert Einstein.

Její jméno však představuje především synonymum boje za spravedlnost. Není překvapivé, že tato žena díky svým morálním zásadám byla trnem v oku nejen komunismů, ale v průběhu druhé světové války také nacistům. Byla dokonce internovaná v koncentračním táboře.

Natočit životopisný film o Miladě Horákové mělo v plánu poměrně mnoho režisérů, ale tento záměr uskutečnil až v roce 1947 David Mrnka a jednalo se o jeho producentský, scénáristický i režisérský debut.

I přesto, že do hlavní role Milady byla obsazena slavná izraelská herečka Ayelet Zurer, film kritiky příliš nenadchl a na československé filmové databázi má film velmi průměrných 58 %. Není to úplně spravedlivé, protože film rozhodně stojí za to, abyste se na něj podívali.

Určitě se jedná o poměrně poctivé filmařské dílo, které nám otevírá dveře do běžného života Milady a ukazuje nám ji jako běžnou ženu a nikoli jako ikonu. Poznáváme jejího manžela, se kterým jí spojovala hluboká láska a který měl pro ni obrovské pochopení a poskytoval jí veškerou podporu, i když nakonec zůstal sám s dcerou. Poznáváme její dceru, kterou velmi milovala. Na poznámku, že by se měla kvůli ní držet zpátky, odpověděla, že právě kvůli ní nesmí.

Dcera Milady Horákové, která v současnosti žije v USA film, ocenila velmi pozitivně a její mínění má nepochybně větší validitu, než recenze kritiků.

Čechům je cizinci vytýkáno, že točí příliš mnoho filmů o své novodobé historii místo toho, aby se zaměřovali na budoucnost. Ale to není dost možné, pokud se nedokážeme vyrovnat s vlastní minulostí.

Mnozí z vás možná souhlasně pokyvují hlavou s tím, že by rodiče měli mít kamarádský vztah ke svým dětem. Je to tak správně? Rodiče by měli být především autoritou pro své děti. Měli by jim jít příkladem. Optimální je, když vychovávají své děti oba rodiče. Bohužel v dnešní uspěchané době mnohdy otcové pracují mimo domov, jsou na častých služebních cestách a břímě výchovy zůstává na matce, která ale nezvládá výchovu za oba rodiče. Ani nemůže. Otec je otec, matka je matka. Každý má svůj styl, který vychází z dávných časů. Otec je tím, ke kterému dítě vzhlíží a obdivuje, matka zahrnuje láskou, péčí a jemností duše.

Děti a rodiče nemohou být kamarády, jelikož se to vylučuje. Kamarády má dítě mezi svými vrstevníky, se kterými si hraje, zlobí, zkouší své možnosti, jak se prosadit. S rodiči si také může hrát, zlobit i zkoušet své možnosti, jak se prosadit. Ale rodič je ve zcela jiném postavení, než kamarád svého syna či dcery. Rodič vymezuje svému dítěti hranice. Dítě musí zcela jasně vědět, co si může a co si nesmí dovolit. Rodiče musí být ve svých názorech zajedno, alespoň před dítětem. Samozřejmě si rodiče mohou své názory vyříkat, ale jen mezi sebou, nesmí do svých hovorů „zatahovat“ dítě. Dítě má být svobodné, volné, nezatížené spory rodičů.

Pokud rodič již něco rozhodne, neměl by za hodinu na své rozhodnutí zapomenout a mávnout nad svým zákazem rukou a onen zákaz porušit. Malé dítě je pak zmatené. A pak právě „zlobí“. Jenže to zlobení je právě potácení se dítěte mezi zákazy a opětnými povoleními. Ono neví, co si může dovolit, a proto „zlobí“. Pravda je taková, že dítě neví a nerozumí nastalé situaci a zkouší rodiče, zda příště znovu nepovolí. Pakliže dítě je vytrvalé a věřte, že bývá, mnozí rodiče tzv. vyměknou a dítěti povolí to, co mu předtím zakázali. Bohužel si neuvědomují, že zde je začátek konce.

Rodiče, ačkoliv je to leckdy těžké, vytrvejte a dopřejte svému dítěti luxus pohybovat v prostředí plném pochopení, lásky a jasně stanovenými pravidly chování.

Člověk je tvor společenský a proto také tvor hravý. Většinou si ve spojitosti s hrou představíme malé děti, ale není to tak. Každý normální člověk rád hraje, a bylo tomu tak vždy v historii. Hra je také jedinečný způsob, jak se mohou lidé odlišných povah a odlišného věku sblížit. A nabídka her je nepřeberná.
Někdy není vůbec na škodu dopřát si trochu akčnosti. Akční hra s přáteli nebo s rodinnými příslušníky, to představuje nepochybně jedinečnou příležitost užít si naprosto dokonalé víkendové odpoledne.
Na jakou hru vsadit? Že by bowling? Nic proti tomu, ale nemáte ten pocit, že nic jiného lidé nejsou schopni vymyslet? Když říkáme akční, myslíme tím něco opravdu dynamického.

Co třeba střelba? Nemáme na mysli klasickou střelnici, protože tato zábava opravdu nemusí být pro každého vhodná, zvláště ne pro děti ne, a ani nemáme na mysli do nedávna tolik oblíbený pantball. Máme na mysli laserovou střelbu.
Ještě před pár lety se jednalo o velmi okrajovou záležitost a zábavu, ale v současné době najdete v České republice opravdu značné množství těchto střelnic. Samozřejmě zájem o tuto zábavu není nijak zanedbatelný, takže pokud můžeme radit, určitě byste si měli rezervovat termín hodně dopředu, pokud chcete mít jistotu, že se na Vás dostane.

Samozřejmě se jedná o aktivitu, která je vhodná nejen pro přátele, případně rodinné členy, ale je to také velmi dobrá zábava pro kolektiv. Takže vůbec není na škodu naplánovat tuto aktivitu v rámci neformálního posilování kvality kolektivu. Kolektiv se utuží, naučí se spolupracovat a kromě toho si samozřejmě užijete společně neuvěřitelné množství zábavy.
Nejsou to jenom laserové pistole, ale v nabídce najdete například také laserové kuše. Pokud tedy patříte k milovníkům historických zbraní, můžete vyzkoušet také toto.
Cena není nejnižší, ale často lze zakoupit voucher na slevovém portále, takže Vás to přijde skoro zadarmo.